Workoholismus Aneb když se práce stane závislostí

Problémy, které se týkají workoholismu, dopadají nejen na samotného workoholika, ale také na lidi, které osoba přímo ovlivňuje a na jedince ohrožené workoholismem. Workoholismus se nápadně podobá alkoholismu.

Jak u workoholismu, tak alkoholismu, mluvíme o závislosti, které se jen tak nezbavíme. V obou případech dochází k poškozování zdraví a „ničení“ ostatních. Pravdou je, že workoholiků neustále přibývá. Můžeme si za to ale sami, a to svým nevhodným přístupem k práci.

Když se řekne workoholismus

Workoholismus je vysvětlován jako závislost na práci. Samotný pojem vznikl v USA v r. 1989. Workoholik k práci utíká od soukromých problémů, jako je například nízké sebevědomí, pocity méněcennosti apod.

Cesta k workoholismu

Workoholismus může vzniknout i z toho, že sice máme vhodně nastavené cíle, ale nenajdeme k nim přímočarou cestu. Nad workoholikem zpravidla nevládne autorita, která by na něj měla pozitivní účelný vliv, usměrňovala ho, ukazovala nesprávnost zvolené taktiky. Workoholik tedy dělá spoustu chyb a ty se postupně stávají běžnou součástí jeho práce. Jeho neefektivní postupy ho stále „brzdí“ a člověk se přestává orientovat ve své práci.

Od workoholika můžeme běžně slýchávat větu

„Nemám čas.“ Osoba závislá na práci je ve své činnosti osamocena, nedodržuje zásady duševní hygieny, neustále myslí na práci, všechno chce splnit, je nervózní. Nestačí sledovat vývoj technologie, takže lpí na starých neúčelných metodách, přestože by se novými systémy výrazně zvýšila efektivita. Jenomže oni na to prostě nemají čas.

Jedinec neustále překračuje své vlastní fyzické a duševní možnosti

nikdy neodpočívá a pokud náhodou ano, nastupují pocity provinilosti. Pociťuje silné nutkání pracovat a na práci pořád myslí. Co se týká práce, nedokáže se ovládat. Určuje si termíny a usiluje o jejich splnění jenom kvůli tomu, aby si příště stanovil termíny mnohem tvrdší. Pospíchá, i když nemusí. Ztrácí realistický náhled a své sliby nedokáže obvykle splnit.

Workoholici si nedokáží připustit, že jsou vyčerpaní a unavení

a někdy se povzbuzují různými prostředky (alkohol, cigarety, drogy apod.). Nedbají na své zdraví a nenavštěvují lékaře. Přestávají se zajímat i o mezilidské vztahy, pokud to nesouvisí se zaměstnáním.

Stadia workoholismu

Každá závislost postupuje v určitých krocích.

U workoholismu rozlišujeme 3 stupně:

  • Rané stadium: člověk pořád myslí na práci, neustále zůstává v práci přesčas, neuznává dovolené.
  • Střední stadium: je zasažen společenský život jedince, člověk je fyzicky vyčerpaný, má potíže se spaním.
  • Pozdní stadium: člověk trpí často bolestmi hlavy, zad, hypertenzí, depresivními stavy, sníženou pracovní výkonností, nastávají různé zdravotní a psychické problémy. Je zde zvýšené riziko infarktu či mozkové mrtvice.

Následky závislosti

Workoholik může tzv. „vyhořet“. Opustí ho veškerá fyzická a duševní síla, mohou vzniknout duševní poruchy, člověk přijde o své postavení ve společnosti, rozpadá se mu rodina, přijde o přátele, vytratí se mu ze života štěstí a pohoda. Workoholici žijí v neustálém stresu. Trpí bolestmi hlavy, nespavostí, nesoustředěností, mají problémy s dýcháním. Nedodržují zásady správného stravování, jedí nahodile, nepravidelně, ve spěchu. Kvůli nedostatku pohybu mohou mít srdeční potíže a sklony k nadváze.

Nekonečné cíle workoholika

A jaká situace nastane, když workoholik dosáhne svého cíle? To je v podstatě nemyslitelné! Přirovnejme si to opět k alkoholikovi- ten, když dopije láhev, hledá další. U workoholika je to obdobné, pouze s malým rozdílem- své cíle už má naplánované ještě před dokončením toho původního.

Typické chování workoholika

Workoholik se extrémně ztotožňuje s prací. Vyznačuje chaotickým jednáním. Je nevrlý a práci ostatních často kritizuje. Vede ostatní k extrémnímu pracovnímu tempu, neumí plánovat, rozvrhnout a vyhodnocovat práci, na domluvené schůzky chodí se zpožděním. Považuje se za oběť společného úkolu.

Nejhorší je workoholik v roli nadřízeného

Osobu postiženou workoholismem zkrátka neusměrníme, pokud nejsme jeho autorita (šéf). Jenomže kámen úrazu je v tom, že workoholici zpravidla autoritu nemají- sami jsou autoritou. Jediných východiskem je stanovení si jasného a funkčního pracovního systému. Nejlépe je, pokud je workoholik včleněn do zaběhnuté a určené pracovní strategie. Měl by cítit jisté hranice z hlediska úkolů, cílů, času apod. Je vhodná spolupráce s ostatními kolegy, a to podle stanovených pravidel.

Prevence workoholismu

  • Nastavte si jasný pracovní systém a pravidla.

  • Respektujte duševní hygienu.

  • Plánujte, vyhodnocujte, nacházejte nové účinné postupy.

  • Zvládněte schopnost seberealizace a sebekontroly.

Dovedete si představit, jak by to dopadlo s nějakým sportovním utkáním, kdyby nebyla stanovena žádná pravidla hry? Takový zápas by se zanedlouho změnil v nekontrolovatelný chaos a úplně by ztratil svůj smysl. A právě tak to je i s workoholismem.

Léčba workoholismu

Léčba workoholismu může být někdy dokonce obtížnější, než u jiných závislostí. Každá léčba závislosti si totiž vyžaduje doživotní abstinenci, což je v tomto případě velkým problémem. Workoholik se může napravit jen v případě, že změní své životní hodnoty. Je zapotřebí, aby si osvojil schopnost odpočívat, musí dbát na správnou životosprávu a věnovat se rodině, přátelům, zájmům. K tomu, aby to člověk mohl dokázat, však potřebuje pomoc a podporu okolí.

Pracovitost, nebo workoholismus?

K workoholismu má blízko pracovitý člověk. Pracovití lidé jsou oblíbení, poskytují podporu a dávají ostatním vzor. Oproti tomu workoholici už oblíbení v žádném případě nejsou. Jejich přítomnost vzbuzuje stres, nejistotu, nestabilitu. A jak se liší pracovní a soukromý život pracovitého člověka a workoholika? Pracovitý člověk prožívá naplno svůj život a zná odpočinek, kdežto workoholik je něco jako štvanou zvěří, neustále nemá čas a pořád se za něčím žene. Po zdravotní stránce se u workoholika zhoršuje jak tělesná, tak i duševní kondice.

Typy workoholiků (dle prof. B. E. Robinsona):

  • Urputný typ (v práci nachází smysl života, pracuje ve dne i v noci, nezná slovo odpočinek). Záchvatový typ (v náporu stresu dokáže pravdu „zapnout“ , ale posléze nastává zhroucení a únava).
  • Aktivní typ s poruchami pozornosti (potřebuje, aby se neustále něco dělo, a tak i sám vyhledává potíže. Je charakteristický tím, že rozdělá několik věcí najednou, které nestíhá dokončit v daném čase, či je dokonce nedokončí vůbec).
  • Vychutnávač (jeho práce je pomalá a přehnaně pečlivá. Snaží se o perfektní výsledky a tím ostatní vytáčí).
  • Opečovávač (Zájmy jiných jsou pro něj přednější než jeho vlastní, péče o ostatní ho vyčerpává a to vede k jeho snížené výkonnosti).

Závěrem - workoholismus

Workoholismus je někdy mylně hodnocen jako něco kladného a prospěšného. Workoholici mohou být považováni za schopné, pracovité, cílevědomé apod. Pravda je ale taková, že workoholismus je vážná závislost.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id18457 (novesluzby.cz#20033)


Diskuze a zkušenosti

Radka | 23.01.2013 19:44
Re: Workoholismus Aneb když se práce stane závislostí Žiji s workoholikem už 21 let,rozešli jsme se a opět zkoušeli znovu a znovu,kdy sliboval,že přehodnotí priority a bude se snažit,aspoň dva dny v týdnu ubrat.Pokusy byly zdařilé vždy jen pár dní,než to zase sklouzlo do zajetých kolejí.Pochopila jsem,že není schopný se změnit,šel by tím proti své přirozenosti a v konečném důsledku nebyl šťastný.Jen už nedokážu být dokola tou,která ustupuje a podřizuje se tomu,co jsem si dobrovolně nevybrala a kompromisy ve vztahu nemohou fungovat jen jednostranně.Často jsem měla tendence obviňovat sebe sama za to,že nepije,nemá jiné ženy,není na nás zlý,že v zásadě netrpím,ale výsledek je stejný,trápím se,jako by dělal z výše uvedených možností...


Přidat komentář