Rovnováha mezi pracovním a soukromým životem

Každý z nás se odlišuje, má vlastní priority a snaží se harmonicky vyvážit pracovní a soukromý život. Strávíme-li více času v práci, musíme právě o tento čas ukrojit ze svého osobního života.

Každý z nás určitě několikrát stál před rozhodnutím, zda ještě „chvíli" zůstat v práci a dokončit rozpracovaný úkol, vždyť by nám to zabralo jen jednu či dvě hodiny času navíc nebo, zda za sebou zavřít dveře kanceláře a jít domů s pocitem, že nemáme čistý stůl.

Kdo nás ovlivňuje při organizaci každodenního života

Ano, zprvu je to náš pocit zodpovědnosti, který nás přiměje zůstat a dokončit rozpracovanou věc. Jsme-li však takto zodpovědní a zůstáváme v práci čím dál častěji, ocitneme se pomalu v začarovaném kruhu. Naše okolí, nadřízený, spolupracovníci si „zvyknou" a budou nás nejprve brát za dříče. Trvá-li však způsob naší práce delší dobu, okolí nás může vidět a vnímat i v jiném světle. Někteří budou prohlašovat, že jsme prostě workholici, někteří si zvyknou na náš způsob práce a budou nás brát za normál. Může ovšem nastat problém, jakmile bychom chtěli snížit svůj pracovní elán a pracovat jako „jiní" bez přesčasů. Je logické, když přestaneme být v práci o hodinu či dvě denně méně, tak i stihneme menší objem práce. V očích druhých můžeme najednou vypadat jako neochotní, málo vstřícní. Budou si klást otázku: „Jak to, že si dříve stěžoval, že má hodně úkolů, nestíhá a najednou chodí domů včas. Nedělá nejspíš svoji práci tolik zodpovědně nebo ji před tím nezvládal, tak musel zůstávat dlouho v práci ...". Kdo vlastně určuje hranici, jak dlouhá doba strávená nad rámec sjednaného úvazku je pro nás přijatelná, akceptovatelná a normální?

Režim našeho dne

Když potkáme někoho známého po delší době, zcela jistě padne otázka od jednoho či druhého „Jak se máš?" Většinou shodně odpovídáme: „Mohlo by být hůř, mohlo by být lépe", „Jde to", „Nic moc", „Fajn"... atd. Stále častěji se však setkáváme, že dovětkem výše uvedené věty je „Nestíhám", „Mám toho teď hodně" apod.

Každý z nás má denně k dispozici 24 hodin. Když z těchto hodin odečteme:

  • 8 hodin (doporučovaná doba) na spánek,
  • 1 hodinu strávenou jídlem a pitím,
  • 1 hodinu strávenou na toaletě,
  • 1 hodinu strávenou v koupelně a převlékáním,
  • 0,5 hodiny drobným úklidem,
  • 0,5 hodinu konverzací s partnerem,
  • 0,5 hodinu konverzací s potomky,
  • 1 hodinu nakupováním,
  • 0,5 hodinu přípravou snídaně, večeře,
  • 8,5 hodin v práci,
  • 0,5-1 hodiny přepravy do práce a z práce.

    Zbývá nám pouhá 0,5-1 hodina volného času, kterou můžeme strávit relaxací, cvičením, sebevzděláváním, návštěvou příbuzných, návštěvou restaurace, kina, bazénu, nakupováním v obchodním centru, sledováním televize, internetu, čtením aj.

    Co ovšem můžeme stihnout za tuto hodinu? Skutečnost je však trochu odlišná. Podíváme se na rozložení 24hodinového snímku ještě jednou. Odečteme:

  • 6 hodin na spánek,

  • 0,5 hodinu strávenou jídlem a pitím (druhá 0,5 hodina je při práci či během jiné činnosti),
  • 1hodinu strávenou na toaletě,
  • 1 hodinu strávenou v koupelně a převlékáním,
  • 0,5h odiny drobným úklidem,
  • 0,5 hodiny konverzací s rodinou,
  • 0,5 hodiny nakupováním,
  • 0,5 hodiny přípravou snídaně, večeře,
  •  10 hodin v práci,
  • 0,5-1hodiny přepravy do práce a z práce.

    Zbývají nám 2,5hodiny volného času, během něhož již můžeme stihnout více věcí, či naopak méně, protože budeme po čase unaveni z našeho náročného pracovního režimu.

    Když se ovšem podíváme na časový snímek dne, ať už první či druhý, je nám zřejmé, že některé záležitosti bychom ve všední den nemohli stihnout. A proto, ještě že máme víkendy. Jak je ovšem trávíme? Velkými, tzv. týdenními nákupy, úklidem, přípravami sv. obědů, někdy i prací, kterou jsme nestihli v týdnu, trávením času před televizí, trávením času v zakouřených restauracích.

    Potřebujeme odpočinek, relaxaci, ale trávíme skutečně smysluplně náš volný čas, když jej již máme? Umíme být vůbec disciplinovaní v rozvržení dne?

Faktory ovlivňující čas strávený v práci

Každý z nás je jiný. Někomu vyhovuje, či nevadí, že tráví většinu svého času v práci a je spokojený. Vybral si kariéru, úspěch. Někdo je vděčný, rád, že má práci, proto zůstává v práci přesčas. Někdo je příliš svědomitý a pečlivý, a tudíž mu trvá vypracování příslušných úkolů delší dobu, než jinému, který by úkoly udělal v jiné kvalitě. Někoho doma nikdo nečeká, tak je raději v práci se svými kolegy.

Jaké faktory mohou ovlivňovat náš čas, který strávíme v práci?

  • složitost nebo příliš velký objem úkolů,
  • nedostatečná kvalifikace pro splnění úkolů,
  • klábosení s kolegy,
  • neefektivní telefonování a práce s emailovou korespondencí,
  • obava, že naše práce bez přesčasů bude hodnocena jako nedostačující,
  • obava z propuštění,
  • svědomitost, pečlivost,
  • neschopnost říci na další, zadaný úkol „ne",
  • vyhovění kolegům,
  • snaha udělat úkoly v co nejkratším možném termínu. Tím však můžeme obdržet nové, další úkoly,
  • naše ctižádost, postup v kariéře,
  • pocit, že vyšší pozice jsou automaticky spojeny s adekvátně vyšším počtem hodin strávených v práci aj.

Působení doprovodných jevů při nesouladu pracovního a soukromého života

Nemáme-li delší dobu rovnováhu mezi pracovním a osobním životem, odrazí se to na našem postoji, chování, vzhledu aj.

Jaké doprovodné jevy u nás mohou nastat, trávíme-li neúměrnou dobu v práci?

  • únava, vyčerpanost,
  • stres, deprese,
  • podrážděnost,
  • zdravotní problémy,
  • zhubnutí, ztloustnutí,
  • hádky s partnerem, není-li trpělivý a tolerantní k naší práci aj.

Lze oddělovat pracovní a soukromý život?

Pracovní a soukromý život jsou vlastně dvě spojené nádoby, navzájem se ovlivňující. Pro zaměstnavatele to má poměrně významné důsledky. Pro dosažení a zároveň udržení vysokých pracovně-výkonných parametrů svých zaměstnanců je důležité hledat možnosti v oblasti slaďování pracovního a soukromého života.

Vnímejme důležitost rovnováhy mezi prací a odpočinkem

Měli bychom si uvědomit, že každý z nás má život, svůj život. Nejsme tu pro to, abychom se neustále někomu měli zavděčit, zalíbit, udělat pro něho, co si přeje. Hodně záleží na naší vnitřní vůli, síle, zda dokážeme být disciplinovaní. Dokážeme-li žít s tím, když řekneme „ne", nedokončíme určitý úkol, jít domů a relaxovat bez pocitu viny, bez myšlenek „Co tomu řeknou ...?" Vždy občas přijde nějaký úkol, který nebude možné splnit během jednoho pracovního dne. Jsme-li na světě pro „plnění záležitostí, úkolů, věcí", proč tedy cítíme únavu, vyčerpanost aj.? Všichni máme právo odpočívat, a dělat, co nás těší.

Budeme-li vnímat důležitost rovnováhy mezi prací a odpočinkem, budeme mít snahu s tím něco i udělat. Dnešní doba je hektická, uspěchaná a jsou na nás kladeny čím dál větší nároky. Chceme-li však být úspěšní, silní a zdraví, měli bychom se o sebe náležitě starat.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id18471 (novesluzby.cz#20110)


Přidat komentář