Asertivitou k efektivnější komunikaci

Asertivní člověk přijímá sám sebe i se svými chybami. Nekamufluje, že je vše v pořádku, pokud není, nezamlžuje výmluvami. Naopak nazývá věci pravými jmény a dokáže svůj handicap označit. Asertivní je mluvit otevřeně, jasně, způsobem, který neuráží.

Rozdělení asertivity

Základní asertivita

Lze sem zařadit jak přání, tak odmítnutí, pochvaly, ocenění. Například: „Cítím se dobře." „Vypadáš výborně." „Ne, děkuji." „Zavolej mi." „Když říkám ne, myslím ne."

Empatická asertivita

Díky empatii se vcítíme do druhé osoby. Při této asertivitě je místo pro pochopení, akceptování druhého člověka. Například: „Doufám, že to chápeš." „Záleží mi na tom, abys byl i ty spokojen." „Na Tvém místě bych jednal podobně."

Stupňující se asertivita

Zde stupňujeme naši asertivitu. Postup máme pod kontrolou. Je-li nám vyhověno, okamžitě přestáváme vyvíjet nátlak. Jde nám o věc, ne o to, protějšek zničit. Například: „Nechoď do práce, výhodnější je, když se budeš doma starat o děti a pomůžeš mi s učením."

Konfrontační asertivita

Konfrontace v tom to smyslu neznamená střet, ale spíše poukaz na rozpory mezi slovy a činy. Neútočíme, jen žádáme nové, doplňující informace. Například: „Řekni mi, co Tě k tomu vede." „Potykali jsme si, a ty mi stále vykáš."

Asertivita s prvky sebeotevření

Nemluvíme o tom, co je kladné, a co ne. Poukazujeme na své kladné i záporné stránky, na naše formy řešení situací. Například: „Na Tvém místě bych asi neudělal nic jiného."  „Dívám se na to ze stanoviska vedení, a nic zlého na tom nevidím."

Negativní asertivita

V tomto případě souhlasíme s kritikou, ale nenecháme se jí zaskočit. Jsme sebekritičtí, a tím vlastně snižujeme agresivitu kritika, který čekal spíše výmluvy z naší strany. Například: „Mrzí mne to, udělal jsem chybu a chci ji napravit." „Máš pravdu, ten obchod se mi nepovedl."

Jak se chovat asertivně

Obehraná gramodeska

Tak jako gramodeska časem přeskakuje stále dokola, tak i my můžeme komunikovat. Na rozdíl od ní přestaneme žádat o to, oč usilujeme a nač máme právo poté, co dosáhneme svého. Nenecháme se vtáhnout do diskuse, a tím odvést pozornost od hlavního tématu. Máme svoji formulku, kterou stále dokola opakujeme a nenecháme se vyprovokovat.

U mnoho z nás vznikají pocity viny, pokud mají říci druhému na cokoliv ne. Je to ovšem chyba. Mám právo odmítnout třeba pozvání na večeři, sklenku, aniž musíme zdůvodnit proč. V klidu opakujeme své ne. Můžeme dát najevo, že chápeme stanovisko druhé strany, uznáváme je, ale pro nás osobně je nepřijatelné, a tak trváme na našem ne.

Jak prosadit svou

Na prvním místě je technika požádání o laskavost. Není dobře čekat, až nám naše přání ostatní přečtou z očí. Žádost o laskavost může mít osobní charakter. Například: „Udělej to prosím pro mne." Tón musí odpovídat prosbě, nikoliv výčitce či rozkazu. Asertivním požádáním není, začínáme-li větu slovy: „Nemohl bys...". Automaticky se pak nabízí odpověď: „Nemohl."

Pokud nám vyhověno není, berte to sportovně a mějte radost z toho, že jste to alespoň zkusili. S variantou odmítnutí počítejte předem. Mnozí se však obávají o něco požádat, protože mají strach z odmítnutí. Přání, které nevyslovíme, trvá a poté se cítíme frustrováni, že nám druhý nevyhověl. Nevyslovenému přání však nelze vyhovět. Když nám někdo odpoví „ne", není důvod, proč se hned cítit naštvaně, uraženě. Velkou chybou je také, začneme-li přemýšlet, jak se dotyčnému pomstíme a oplatíme mu odmítnutí.

Asertivitou ke kompromisu

Kompromisy bývají nejčastěji uzavírány mezi lidmi, kteří mají k sobě určitý vztah, nebo jsou motivováni, aby kompromisu dosáhli.

Komplimenty v asertivitě

Nevědomky nás učili, že s pochvalou máme šetřit. Umění chválit nám není leckdy dáno. Zkuste si vzpomenout, jak Vás pochvala motivovala k vyššímu výkonu. Zkuste se vzájemně více chválit. Muž, kterého pochválíte za to, jak je šikovný a zručný, Vám jistě příště pomůže raději, než budete-li brát jeho pomoc jako samozřejmost. Na druhou stranu, řekne-li muž ženě, jak jí to sluší, žena jakoby zkrásní. Rozjasní se jí pohled, napřímí se, usměje se.

Reakce na kritiku

V tomto případě máte tři možnosti, jak reagovat asertivně na kritiku: souhlasit s kritikou, mít otevřené dveře nebo dotazovat se na negativa.

  • Souhlas s kritikou - například: „Máš pravdu, už si dám pozor." „Ano, byla to chyba."
  • Otevřené dveře - použijeme v situaci, kdy cílem kritizujícího není povětšinou snaha o konkrétní nápravu. Chce se jen pomocí kritiky odreagovat, vybít si svůj momentální afekt a my jsme se jeho obětí staly proto, že jsme právě po ruce, nebo patříme mezi lidi, které nemá zrovna rád. Chce nás ponížit a vyvést z míry. Manipulativní kritika má něco společného s vydíráním. Jakmile jednou na protivníkovu hru přistoupíme, bude naše protistrana zvyšovat nároky, a jen tak ji něco neodradí. Může se stát, že někdy nelze souhlasit s ničím, protože kritik o tom, co kritizuje, nemá ani ponětí. Pak v rámci otevřených dveří volíme tzv. zrcadlo. V dialogu pouze zrcadlíme to, co protějšek říká. Smyslem otevřených dveří není v žádném případě přiznání k věcem, které jsme neudělali.
  • Dotazování na negativa - asertivní je nenechat se kritikou vyvést z míry. Vycházejte z toho, že chyba je jen chyba, a tu lze napravit. Budeme klást otázky podněcující kritika ke kritizování. Tím do jisté míry převezmeme iniciativu. Někdy se kritika, budeme-li se správně ptát, může rozvinout v docela konstruktivní diskusi, při níž zjistíme, že protistranu trápí ve skutečnosti něco jiného, než co kritizuje.

Sebeotevření v asertivitě

U sebeotevření je dobré pamatovat, s kým právě hovoříme a v jakém vtahu s ním jsme. Tak, jako se sebeotevření vyplácí ve vztazích intimních, může se stejně obrátit proti nám. Když se chceme něco dozvědět, musíme se umět ptát, ale také umět naslouchat. Umění naslouchat jde ruku v ruce s trpělivostí a uměním mlčet. Nic se většinou nedozvíme, pokud svému protějšku budeme předčasně vnucovat vlastní myšlenky. Je třeba bez dvojznačných náznaků vyjádřit to, co cítíme, jak sami věci vidíme a prožíváme.  Umění vést rozhovor spočívá i v tom, že dokážeme vystihnout pro hovor vhodnou situaci. Ne každá chvíle je stvořená pro popovídání.

Vedení rozhovoru s neznámou osobou

Chystáme-li se na večírek, ples, zahájení výstavy apod., je velká pravděpodobnost, že tam bude spousta neznámých lidí, se kterými si můžeme popovídat. Jak však vést neformální rozhovor na veřejnosti s neznámými lidmi? Například přistoupíme k diskutující skupině a přátelsky pozdravíte a dodáte: „Smím se k Vám připojit?". Pokud diskutující pozitivně zareagují, je prostor pro představení se. Pak nasloucháte, o čem jde řeč. Po chvíli se můžete do diskuse zapojit také. Možnost neformálního rozhovoru nepřijde sama, my musíme za ní. Na závěr můžeme ostatním nabídnout naši vizitku a dostat vizitku i protistrany.

Životní přístupy

Každý z nás je jiný a jinak jedná. Někdo z nás jedná pasivně, jiný asertivně a druhý zase agresivně.

  • Pasivně jednající - nedokáže prosadit své požadavky, neumí je ani přiměřeně ostatním sdělit. Působí unaveně, vyčerpaně, depresivně. Ve společnosti lidí je spíše neviditelný, sedává vzadu, není rád středem pozornosti.
  • Agresivně jednající - užívá často vulgárních slov, zvyšuje hlas. Agresivní jsou i jeho postoje typu „Všichni jsou špatní, jenom já jsem dobrý."

Asertivní desatero

Máte právo říci:

  • je mi to jedno
  • nerozumím
  • nevím

    Máte právo dělat:

  • chyby a být za ně odpovědní

  • nelogická rozhodnutí

    Máte právo:

  • změnit svůj názor

  • být nezávislí na dobré vůli ostatních
  • posoudit, zda a nakolik jste zodpovědní za řešení problémů druhých
  • nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedlňující Vaše chování
  • sami posuzovat Vaše vlastní chování a být za ně zodpovědní

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id18481 (novesluzby.cz#20333)


Přidat komentář