Saxofony - typy, péče

Jste příznivcem jazzu? Vstupte do světa saxofonů, které dokážou vykouzlit sytý neopakovatelný zvuk. Představíme Vám jednotlivé typy saxofonu, jeho části. Poradíme, jak o něj pečovat. A také zabrousíme do historie saxofonu.

Charakteristika saxofonu

Jedná se o jednoplátkový dřevěný dechový nástroj. Využití nachází v jazzu, a to jako sólový nástroj i jako součást jazzových komorních souborů, orchestrů. Své uplatnění má i v klasické hudbě.

Typy saxofonů

  • Altový saxofon in Es
  • Barytonový saxofon in Es
  • Sopránový saxofon in B
  • Tenorový saxofon in B

Amati Es alto saxofon

Tento nástroj vychází ze zaběhnutého modelu AAS 23. Jedná se o nové postavení mechaniky nástroje pro lepší ovladatelnost dětmi i ostatními hráči, kteří mají kratší prsty. Úprava mechaniky u tohoto saxofonu spočívá ve snížení hmatníku trilků D, Es a F, a také v úpravě obou Fis hmatníků, které jsou posunuté blíže k tělu, a to pro lepší dosažitelnost.

Specifikace saxofonu Amati Es alto

Ladění je Es alto. Rozsah B-Fis. Délka ozvučníku je 135 mm. Mechaniku tvoří F zvedák; vysoké Fis. Povrchová úprava je lak s postříbřením.

Materiál saxofonu

Saxofón již od počátku je konstruován výhradně z kovu, převážně se vyrábí z mosazi. Kromě mosazi, zkoušeli výrobci i jiné materiály, s různým procentem úspěchu. Například v padesátých letech společnost Grafton vyrobila saxofony z plastu. Někteří dokonce dělali saxofon z mincovního stříbra. Saxofon, který byl vyroben z niklového stříbra, zněl jasněji se silnějším zvukem.

Nástroj je pokovaný lakem, případně stříbrem, či zlatem, čímž se účinně zabraňuje korozi a také se zlepší jeho zvukové vlastnosti. V dnešní době jsou také vyhledávané laky u saxofonu, které novému saxofonu dodají starý, omšelý vzhled.

Z historie saxofonu

Belgický nástrojář, flénista a klarinesta Adolpe Sax, vynalezl saxofon okolo roku 1840. Saxofony byly konstruovány na začátku 40.let 19.století, a to hned v několika velikostech. Jako nástroj byl však patentován až 28.června 1846, a to na dobu 15 let. Po dobu platnosti patentu nesměl být saxofon vyráběn ani upravován nikde jinde než v Saxově továrně, a to, i když byl tento i Saxovy četné další patenty neustále porušovány jeho soupeři. Jakmile vypršela platnost patentu, v roce 1866, řada výrobců představila své modely, a to v mnoha různých úpravách.

Široká veřejnost se mohla se saxofonem seznámit na výstavě v Bruselu, a to v roce 1841. Tehdy se jednalo o basový saxofon, laděný v C.

Adolphe Sax na opčátku 40.let pořádal soukromé výstavy, a to pro pařížské hudebníky, kdy jeho původním záměrem bylo vytvořit 14 typů saxofonů. Z těchto typů však bylo nakonec realizováno jen několik. Ani do dnešního dne se v podstatě neví, co inspirovalo Saxe k vytvoření saxofonu, s největší pravděpodobností se pokusil nasadit klarinetovou hubičku na ofikleidu. Tímto lze skutečně získat nástroj se saxofonovým zvukem.

Saxovým záměrem bylo zkonstruovat zcela nový dechový nástroj, který by zněl dobře v nízkých polohách, a který by kombinoval snadnou ovladatelnost dřevěných nástrojů s masivním a razantním tónem žesťových nástrojů.

Saxofon se masově rozšířil až od nástupu jazzu na přelomu 19. a 20.století.

Saxofon a jeho jednotlivé části

Většina saxofonů má zahnutou trubici, a to z praktických důvodů, kdy se u nich tímto sníží délka nástroje. Co se týče zvukových vlastností, tak má zahnutí trubice pouze malý vliv. Saxofon přefukuje do oktávy, podobně jako hoboj, zatímco například klarinet přefukuje do doudecimy.

Hmatový systém saxofonu je Boehmův, stejně jako u klarinetu, nebo příčné flétny.

Saxofon má, stejně jako klarinet, připevněný plátek na hubičku, kdy každý typ saxofonu používá jinou velikost plátku. Většina hráčů využívá tradiční plátky z třtiny obecné, existují však i varianty syntetické, které sice mají vyšší trvanlivost a odolnost, ovšem na druhou stranu nižší kvalitu tónů.

Hubička u saxofonu

Saxofonová hubička se podobá hubičce klarinetu, je možné je vyrobit z nejrůznějších materiálů, pryže, plastu, kovu. Méně obvyklým materiálem je sklo, křišťál, dřevo, kost. Kovové hubičky se mohou pochlubit jasnějším a ostřejším tónem, než běžné hubičky z pryže. Někteří saxofonisté se domnívají, že hubičky z plastu netvoří dobrý tón, jiní naopak tvrdí, že na materiálu hubičky, až zas tolik nezáleží, kdy na tón má však vliv fyzická proporce jednotlivého hudebníka.

Plátek u saxofonu

Saxofonový plátek, je v podstatě stejný, jako plátek, který se používá na klarinet, je však širší. Každý typ saxofonu má také plátek jinak veliký. Navíc jsou plátky dostupné v nejrůznějších stylech, tvrdostech. Každý si musí vyzkoušet, která tvrdost je pro jeho hubičku i styl hraní nejvhodnější. Tvrdost jednotlivých plátků se pohybuje v rozmezí od 1 do 5, kdy jednička značí nejměkčí a 5 nejtvrdší plátek.

Systém klapek u saxofonu

Saxofon má přibližný rozsah dvě a půl oktávy, kdy všechny tóny nad tuto hranici jsou součástí přefukovaného rejstříku. Ke změně jednotlivých tónů dochází díky důmyslnému systému otvorů i klapek, kdy saxofon má mezi 21 až 23 klapek. Samotný počet klapek se odvíjí od toho, zda má nástroj klapku pro Fis3, G3 a malé a. Běžnou součástí začala být Fis klapka pro nástroje od roku 1970. G klapku je možné nalézt pouze u několika moderních sopránových saxofonech, kdy po zmáčknutí klapky dochází k otevření nebo uzavření jednoho, či více otvorů.

Péče o saxofon

Po každé hře na vnitřních částech saxofonu kondenzují vodní páry, které jsou obsažené v dechu. Tuto vlhkost je potřeba odstranit, a to z důvodu, aby saxofon nekorodoval, a tak nedocházelo k postupnému zpuchření kožených podlepek a lepení jednotlivých klapek.

Jednou z možností je nástroj nečistit vůbec. Po hře z něj kondenzovanou vlhkost vylijete a necháte vyschnout v pouzdře. To je však ta nejhorší varianta.

Další možností je saxofon vždy po hře vytírat. Na vytření saxofonu si můžete pořídit prachovky a vytěráky. Obojí má své výhody a nevýhody. Obojí má své pověry: prachovky mohou zanechávat v saxofonu chlupy, vytěráky zas vlhkost jen rozetřou.

Péče o plátek saxofonu

Největší péče o saxofon spočívá v péči o plátek. Plátek funguje tak, že Váš dech ho rozkmitává a plátek se dostává do velmi rychlého vibrování, čímž tvoří tón. Pozor, plátek je velmi citlivý, je důležité dávat pozor, aby nedošlo k jeho poničení. Plátek je potřebný před každým hraním navlhčit, bez navlhčení totiž hůře vydává tón, a poté byste museli do nástroje hodně foukat. Po každé hře plátek opět umyjte, a to včetně hubičky. Přebytečnou vlhkost pak vymačkejte protáhnutím mezi dvěma prsty (od paty po špičku) a plátek ještě následně dosušte otřením do vytěráku nebo papírového kapesníku. Nyní můžete plátek uložit do krabičky nebo pouzdra k tomu určenému tak, aby špička plátku byla pevně přitisknutá k rovné části a plátek se při vysychání nezvlnil.

Péče o hubičku saxofonu

Nejlepší je hubičku umýt pod tekoucí vodou, čímž ji zbavíte především slin, které působí agresivně, pak ji zvenku otřete vytěrákem či papírovým kapesníčkem a vnitřek nechte po okapání vyschnout bez dalšího vytírání.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id18290 (novesluzby.cz#21543)


Přidat komentář