Osobnost jedince ve společnosti

Při vymezování pojmu osobnost je možné se setkat s různým způsobem jeho vysvětlení. Pod pojmem je možné si představit například silného nebo tvůrčího jedince, který se určitým způsobem proslavil, je elitou ve svém oboru.

Každý jedinec se od druhého odlišuje, a to svým sociálním statusem a prostředím, který na něj působí.

Osobnost z pohledu psychologie

Psychologie, která zkoumá lidské chování, duševní procesy a tělesné prožívání, studuje osobnost ze širšího úhlu a spojitého celku. Každý jedinec představuje jinou osobnost. Vlastnosti osobnosti se formují v průběhu jeho života, vlivem neustálého vzájemného působení vnějšího prostředí a samotného jedince, jeho vnitřního prostředí. Během života se každý učí a sbírá poznatky z nové, pro něj dosud neznámé, či jiné životní situace.

Dospělý jedinec

Dospělý je schopen identifikovat a uspokojovat své sociální potřeby, u mentální zralosti je schopen přijímat odpovědnosti za výkon sociálních, pracovních a rodičovských rolí, u citové je emočně nezávislý na svém okolí, jedná přiměřeně k nastoleným situacím. Právní řád v České republice definuje dospělou osobu jako jedince, který dovrší 18. rok svého věku.

Dospělý pro nás může být jedinec, který absolvoval minimálně základní vzdělání a současně je zralý po stránce sociologické, mentální, citové, somatické a ekonomické. Pro většinu jedinců představuje dospělost období životní stabilizace a životního realismu. Je předpokladem, že dospělý jedinec má své stabilní zájmy, které ho uspokojují, má své určité denní stereotypy, uzavřel či pomýšlí na uzavření manželství, vybudování rodiny aj. V dospělém věku se  jedinec snaží vybudovat kariéru, založit rodinu a spokojeně žít.

Vnitřní a vnější činitelé charakterizující osobnost

Osobnost je možné charakterizovat i jako výsledek celoživotního učení, tj. vliv zkušeností získaných v rámci určitých životních podmínek. Jedinec se tak od druhého odlišuje svým myšlením, chováním, vzhledem, charismatem, působením na druhého aj.

Výsledná podoba každého dospělého je určována působením vnitřních a vnějších činitelů. Vnitřní činitel představuje dědičnou, genovou, vrozenou a konstituční výbavu. Vnější činitel působí na různého jedince odlišnou mírou, jedná se o vlivy fyzické (přírodní) a psychické (kulturní). U činnosti, která je vykonávána pravidelně a není u ní zaznamenávána změna, se hovoří o statice osobnosti. Ovšem tím, že se v průběhu života jedinec seznamuje s novými lidmi a adaptuje na nové či měnící se sociální prostředí, jeho motivy, potřeby, chování, emoce a postoje se mění v závislosti interakce s jeho vnitřním i vnějším prostředím. Při této činnosti se hovoří o dynamice osobnosti.

Odlišnosti u každé osobnosti

Dospělý jedinec se odlišuje od druhého svým sociálním statusem, který je tvořen hodnotovými orientacemi, prostředky k dosahování cílů,  tj. normami a postoji. Osobní postoj jedince má významný vliv na to, jak tento jedinec působí uvnitř společnosti. Jeho postoj se odráží v kladném i záporném  chování. Každý z postojů je ovlivněn i prostředím, ve kterém se jedinec pohybuje. Jakýkoliv postoj je výsledkem společného vlivu různých faktorů.

Postoj jedince může mít emoční prvek, který odráží jeho pocity, poznávací součást, jež je založena na přesvědčeních, názorech i znalostech jedince a aspekt chování, který bude založený na vzorci chování konkrétní osoby. Emoce neboli cit souvisí s uspokojením biologických potřeb, jsou podmíněny sociálně, esteticky, intelektuálně. Podle způsobu průběhu může být cit členěn na náladu, afekt, vášeň. Cit nepůsobí pouze na samotnou osobnost, ale i na druhé.

Formování postoje je částečně odrazem formování osobnosti. Postoj je formován, když na sebe vzájemně reaguje vnější událost a osobnost, tj. sociální status konkrétního jedince. Máli jedinec vůči něčemu nebo někomu postoj, zaujímá tím vůči určitému objektu hodnotící stanovisko.

Práva a povinnosti jednotlivce ve společnosti

Jedincův sociální status doplňuje jeho pozice a role. Každý zaujímá určitou pozici v rámci společenské o okruhu, ve kterém se pohybuje. Konkrétní pozice se odvíjí od souhrnu práv a povinností, které se od jedince očekávají.

Jednotlivá role vyjadřuje, jak se jedinec chová na určité společenské pozici, či je od něj toto chování očekáváno. Role je souhrnem dané společnosti. Sociální role jedince je vázána na jeho sociální status. Od držitele určitého sociálního statusu je očekáváno takové chování, které danému statusu odpovídá. V různém prostředí  jako je práce, rodina, přátelé, jedinec zaujímá specifickou roli, vždy takovou, jaká je od něho očekávána. Role je na jedné straně do určité míry objektivizovanou normou, která je spojována s konkrétní pozicí, na straně druhé má však značný subjektivní obsah. Subjektivní charakter role je dán nejen faktem, že jde o subjektivní představy a očekávání, ale i tím, že zvládnutí role bývá individuálně odlišné. Může však nastat i neslučitelnost role či rolí, kdy jedinec neuskutečňuje určitou roli podle stanovených pravidel a norem konkrétní společnosti.

Pozice jedince ve společnosti

Jedinec zaujímá pozici v rámci společenského okruhu. Status jednotlivce je jeho kvalita, která se týká výhradně jeho pozice, jež zaujímá v dané sociální struktuře. Pozice vyjadřuje jedincovo postavení v daném pracovním týmu a odvíjí se od souhrnu práv a povinností, které mu firma, ve které pracuje, stanovila. Struktura pozice v pracovním týmu vyplývá hlavně z obsahu a charakteru práce, používané technologie a organizace.

Působení jedince ve společnosti

Každý jedinec je jedinečnou osobností, a chce-li žít ve společnosti lidí, která udává tzv. rytmus života, musí na ni reflektovat a do konkrétní míry se jí i přizpůsobit. Člověk totiž nežije izolovaně, ale ve vzájemných vztazích s ostatními. Jeho chování a zamýšlené motivy mají vliv nejen na něho samotného, ale i na ostatní, kteří jsou kolem něho. Zažívá-li úspěch, předpokládá se, že projevuje touhu se o něj podělit se svými nejbližšími. Postihne-li ho nezdar, snaží se ostatní tímto nezatěžovat, nebo naopak cítí potřebu se svěřit. Chce-li jedinec žít spokojeně a v souladu se společností, ve které se pohybuje, je tedy nutné, aby jí naslouchal a respektoval. Každý z jedinců je bytostí obdařenou rozumem, schopností mluvit a cítit. Záleží i na něm samotném, jeho vnitřních pohnutkách a síle, do jaké míry bude schopen čelit vnitřním i vnějším překážkám, se kterými se může setkat při svém dalším rozvoji a vzdělávání.

Osobnost muže a ženy

Osobnost muže a ženy vykazuje odlišnosti. Muž může být například úspěšnější v prostorové představivosti, lepší ve fyzické práci. Toto je dáno nejspíše jeho sociální rolí ve společnosti. Dříve byl muž lovcem, nyní je inženýrem, stavařem aj. Kdežto žena může disponovat lepší slovní zásobou, snadněji se učí cizím jazykům, je více zaměřena na humanitní předměty, je více empatická aj.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id18206 (novesluzby.cz#20393)


Přidat komentář