Morálka jedince ve společnosti

Co značí slovo morálka? Můžeme se chovat morálně, aniž bychom věděli, že to, co činíme, je skutečně podle morálních pravidel? Kdo tato pravidla určuje? Proč se jimi máme řídit a vlastně i podřídit?

Zná sám sebe ten, kdo tvoří tato pravidla morálního chování? Je jeho chování pro nás to vzorové? Určitě nikdo nezná do detailů sám sebe. Nerozumí kolikráte činům, které sám koná. Někdy mu velí srdce, někdy rozum. Každý se jistě již pozastavil nad otázkou, proč dělá to, co dělá.

Jak vnímáme morálku

Intuitivně cítíme, co je dobré a co špatné, co můžeme udělat, co ne. Máme zákony, předpisy, pravidla, ale to, jak se budeme chovat doma, mezi kamarády, mezi kolegy, na různých setkáních, je z velké části na nás. Někdo potřebuje jasná, vytyčená pravidla (zákony, firemní předpisy, pravidla společenského chování aj.), někoho stačí jen nasměrovat, někdo pravidla záměrně porušuje, nectí. Záleží na každém z nás.

Jsme „částí" jednoho velkého soukolí, každý z nás má své místo, a pokud všechny „části" v daném soukolí spolu spolupracují, už nejsme pouhou „jednotkou", jsme jeden celek, který ovšem, aby byl silný, potřebuje soudržnost všech. A právě pravidla pomáhají udržet sílu a celistvost skupiny. Dalo by se také říci, že za nemorální bychom mohli označit cokoliv, co nelze sdělit veřejně.

Kde se vzala morálka

Každý z nás žije svůj vlastní život, každý z nás je jedinečná bytost. Víme, že bytostí se nerodíme, bytostí se stáváme. Bytost z nás dělá nejen každodenní zkušenost se „světem" ve kterém žijeme, ale současně i vliv okolí na nás. Vliv našich nejbližších, rodiny, přátel, spolupracovníků, ale i vliv širší skupiny lidí tvořící společnost, kterou my sami nemusíme ovlivnit, ale tato skupina, ač si to třeba kolikráte neuvědomujeme, ovlivňuje, řídí a nastoluje pravidla našeho žití, udává směr našich kroků v životě.

Záleží na nás, zda se tzv. „podřídíme" společnosti, zda sice budeme žít „svůj" život, ale v podstatě půjdeme po vyšlapané a dané cestě, či zda se nebudeme dívat okolo sebe „stejným pohledem" jako ostatní a vydáme se nevyšlapanou a kolikráte trnitou cestou. Volbu za nás neudělá nikdo. My sami se musíme rozhodnout, jakou cestou se budeme ubírat.

Zachování morálky ve společnosti

Je potřeba si uvědomit, že jakékoliv vybočení ze společnosti se jeví jako jistý druh deviace. Naopak, žijeme-li v souladu s pravidly společnosti, adaptujeme se na prostředí, ve kterém žijeme, jsme pro společnost konformními jedinci.

Mohlo by se zdát, že spojení konformní jedinec by mohlo mít blízko ke slovu robot. Jde o to, jak se na daný výklad podíváme, jak se k ní stavíme. V podstatě vše se dá vyložit vždy jinak, než by mohlo být zamýšleno. Společnost, pokud má uvnitř fungovat a být tak silná vůči okolí, potřebuje konformní bytosti, které se sžili s její kulturou, respektují daná pravidla.

 Co má společného morálka s pravidly

Nabízí se otázka co má společného morálka s pravidly? Pravidla ve společnosti jsou v podstatě nastolená práva, kdo je za co zodpovědný, kdo se komu za co zodpovídá, kdo je v podstatě kdo, kdo má jakou úlohu ve společnosti, jakou pozici zastává v posloupnosti hierarchie.

Aby byla zachována morálka skupiny, bylo zapotřebí nastolit určitá pravidla, práva ve společnosti. Podívejme se na dané i z druhé strany. Kdybychom nedodržovali daná pravidla, porušovali je, bude zákonitě uvolněná morálka ve společnosti.  A jak jsem již uvedla, tím, že je každý z nás jedinečný, nedokázali bychom a nedokážeme žít „jen tak" bez určitých nastolených mantinelů, hranic. Samozřejmě, někdo z nás nepotřebuje takové „otěže" jako jiný, ale je důležité pro jednotnost, pro sílu celku mít pravidla - mít práva a povinnosti. Snahou morálky a práva je usměrňovat chování lidí, nesmí se zapomínat na to, že nechceme být jen usměrňovány, ale chceme žít a rozvíjet se. Společnost by nám v tomto mohla a měla pomoci. Je pak na nás, zda chceme žít ve společnosti jako konformní bytosti, či nerespektovat pravidla a chovat se tzv. deviantně.

Co pro nás morálka znamená

Tak, jako každý z nás je jiný, tak i morálka není jenom jedna. Není jediný vzor morálky, který by platil pro všechny. Tím, jaké je uskupení lidí ve společnosti, jak je nastolena morálka společnosti, tak se odvíjí příslušná pravidla. Jedinec chová v harmonii s abstraktními pravidly lidské spravedlnosti ve formě přirozených práv tzv. společenského individualismu a zásad neporušitelnosti jiné lidské fyzické integrity.

Vliv společnosti na morálku jedince

Chceme-li uvažovat nad rolí morálky v životě jedince, musíme nejdříve pochopit, kam patří lidský život jako takový a co všechno jej ovlivňuje.  Všichni žijeme v době, ve společnosti, která je stěží pochopitelná sama o sobě. Struktura každé společnosti je tvořena různými odlišnostmi, s daným souvisejí i estetické a etické hodnoty, které nám jsou kolikráte nenápadně vnucovány.

Lidská společnost je souhrnem svobodných bytostí. Tam, kde morální pravidla obsažená v hodnotových soudech nejsou dodržována, se lidé chovají tak, aby se zdálo, že dodržována jsou. Druhého začneme např. litovat, až když si uvědomíme své vlastní slabosti. Na druhé straně, jsme-li kritičtí k druhým, v hloubi duši je pokládáme za lepší než jsme my sami.

Dopad morálky na nás

Ať už by se jednalo o jedince konformního či deviantního k dané společnosti, lze si ho těžko představit zbaveného veškerého společenského života. Vezměme si kupříkladu Robinsona, který byl sice sám na pustém ostrově, ale stálé zůstal ve spojení s lidmi díky materiálním statkům, které se mu podařilo zachránit z vraku lodě a bez kterých by těžko přežil. Morální kontakt byl pro něj důležitý, protože by záhy ztratil odvahu, kdyby proti novým obtížím, kterým čelil na ostrově, mohl použít jen svoji individuální sílu, jejíž hranice znal. Byl tedy sice fyzicky mimo svoji společnost, ale svojí myslí a používáním těchto předmětů byl stále spjat se společností, ve které žil.

Víme, že nás obklopuje velká škála barev, že nejsou jen protipóly černé a bílé. Nelze si tedy myslet, že jsou mezi námi jen konformní a deviantní jedinci. Může být konformní jedinec k dané společnosti, který ovšem vnitřně s určitými pravidly nesouhlasí, ale navenek to nedává najevo, je mu jasné, že by ho společnost odsoudila, zavrhla. Ví, že by byl izolovanější mezi lidmi, než kdyby žil zcela sám na ostrově jako Robinson, kterého vědomí společnosti udržovalo při životě.

Jak sami vidíme morálku

Každý z nás má k dispozici svůj život. Cokoliv děláme během dne, kdykoliv se potřebujeme rozhodnout, posunout dál, volíme. Máme na výběr, zda dané rozhodnutí bude podle pravidel společnosti či ne. Morálka pro každého z nás může představovat tzv. vnitřní pravidlo k sobě samému, odrážející se ke společnosti, tzv. vnitřní mravní kodex, naše přesvědčení.

Je důležité, abychom sami byli přesvědčeni o správnosti a síle toho, co činíme, abychom byli zodpovědní za své činy a přijímali nejen pochvaly, ale i důsledky našeho jednání. Vše, co děláme, nejen pro sebe, ale i pro společnost, se nám určitým způsobem vrátí. 

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id18181 (novesluzby.cz#20105)


Přidat komentář