Historické pojetí psychologie

Historicky se vyvinula různá pojetí o psychologii. Psychologie netvoří pouze jediný uspořádaný systém psychologických poznatků. Na psychologické problémy můžeme pohlížet z různých rovin. Poznejte s námi taje psychologie.

Psychologie je tzv. multiparadigmatickou, vícevýchodiskovou vědní disciplínou. Znamená to, že psychologie netvoří jediný uspořádaný systém psychologických poznatků.

Obecně řečeno psychologie zkoumá psychické jevy (psychické jevy jsou jednou z více stránek činnosti organismů a mohou být z celku této činnosti jen uměle vyabstrahovány. Vytvářejí pak určitou, relativně samostatnou kategorii fenoménů, jsou úzce spojeny s činností organismu vůbec, současně jsou determinovány vlivy vnějšího životního prostředí.

Historické pojetí psychologie - Psychologie jako věda o duši

Ve 3. století př.n.l. napsal Aristoteles spis O duši, který se stal historickým východiskem psychologie. Ta byla pak přes dva tisíce let pěstována jako věda o duši s akcentem na filozofických úvahách o duchovnosti a nesmrtelnosti duše. Duše pak byla chápána jako zvláštní substance, která je nositelkou života, k němuž byly počítány i psychické jevy. V polovině 19. století se vlivem rozvoje přírodních věd psychologie oddělila od filozofie a pojem duše byl jako nevědecký opuštěn. Ustala éra spekulativní a nastala éra empirické (na vědeckém bádání založené) psychologie. Pojem duše je uchováván především v teologii. Člověku je vlastní jednak duchovní i nesmrtelná duše.

Psychologie jako věda o subjektivní zkušenosti

Dle amerického psychologa E. B. Titchenera je všechno lidské poznání derivováno z lidské zkušenosti, není jiného zdroje poznání. Rozlišil dvojí druh zkušenosti: zkušenost závislou na osobě a zkušenost nezávislou na jiné osobě. První je předmětem psychologie, druhá jiných věd například fyziky. Fyzika má co činit s hmotou, psychologie se subjektivní zkušeností, nazývanou též mysl. Psychologie tak může být definována jako věda o mysli, kterou lze chápat jako úhrn lidské zkušenosti, uvažované jako závislé na zakoušející osobě.

Wundt používal termínů vnitřní a vnější zkušenost (první vyjadřuje to, co se děje v subjektu, druhá to, co se děje v jeho okolí), ale odmítal oddělování obou druhů zkušenosti, neboť např. i takové jevy vnitřní zkušenosti, jako jsou city, jsou spojeny s vnějšími věcmi. Výrazy vnější a vnitřní zkušenost nevyjadřují různé předměty, nýbrž různá hlediska. Wundt uvádí, že každá zkušenost má dvě dimenze: obsah, který je nám dán, a naše pojetí tohoto obsahu. První se označuje jako objekt zkušenosti, druhé jako zakoušející subjekt. Z toho pak plynou dva směry ve zpracování zkušenosti: přírodověda, která se zabývá objekty zkušenosti, nezávisle na tom, jak je pojímá subjekt, a dále psychologie, která zkoumá celý obsah zkušenosti v jeho vztazích k subjektu, tj. bezprostřední zkušenost.

F. Krejčí to formuluje takto: duševní jsou děje, jež si uvědomujete bezprostředně. Hmotné, jež si uvědomujete prostřednictvím dějů duševních. Jevy, jež si uvědomujete bezprostředně, můžete nazvat stavy vědomí. F. Krejčí také uvádí, že jevy vědomí jsou závislé na subjektu (přestane-li si subjekt uvědomovat bolest nebo hněv, přestanou tyto jevy existovat, přestane-li si však uvědomovat např. strom, existuje tento dále nezávisle na vědomí subjektu). Tak můžeme proti sobě postavit nitro jako soubor stavů vědomí a vnější svět jako souhrn jevů hmotných: v tomto smyslu zveme jevy duševní vnitřními a jevy hmotné vnějšími.

Pojetí psychologie jako vědy o vědomí formuloval také Th.Ziehen: psychické je jen to, co je dáno v našem vědomí, kdy psychické a vědomé je sobě identické.

Psychologie jako věda o chování

J. B. Watson vymezil předmět psychologie jako studium chování, tedy toho, co člověk činí a říká. Psychologie studuje mentální aktivity, avšak každá mentální aktivita je současně tělesnou aktivitou. Psychické či mentální aktivity vyjadřují vztah organismu k jeho životnímu prostředí.

Psychologie jako věda o prožívání a chování

v poslední době se toto pojetí psychologie ustálilo. Podle D. Kováče psychologie studuje psychickou regulaci chování, tj. chování řízené prožíváním. Pojetí psychologie jako vědy o prožívání a chování nepředstavuje sice žádoucí způsob vymezení jejího předmětu, neboť se omezuje jen na procesuální aspekt psychiky, ale vyjadřuje, i když poněkud zjednodušeně, podstatu psychologie ve dvou jejích stěžejních aspektech, a to, že fenomenálně vystupuje psychické jako ucelená jednota prožívání a chování, a za druhé, že v prožívání se realizuje určité základní regulativní funkce psychiky nesená tím, že funguje jako daný systém tvorby i užívání významů.

Psychologické disciplíny

Obecné psychologické disciplíny

  • Obecná psychologie

Snaží se o postižení obecných zákonitostí psychického dění a nalezení základních východisek vedoucích k jejich studiu. Zkoumá, co je jednotlivým lidem společné, nebere ohled na individuální rozdíly. Hlavní kapitoly obecné psychologie se zabývají psychickými ději a psychickými stavy.

  • ** Vývojová psychologie**

Předmětem jejího zájmu je vývoj člověka, činí tak s ohledem na vývoj všech jeho psychických procesů a struktur, bez ohledu na to, zda je vývoj determinován vnitřními nebo vnějšími vlivy. Vývojová psychologie se nezabývá pouze vývojem člověka od narození do dospělosti, ale vývojem jako celoživotním procesem, ve kterém vystupují jak změny evoluční, tak i involuční, kdy se jejich poměr se v průběhu života mění. V nespolední řadě, schopnost vývoje je považována za základní charakteristiku člověka.

  • Sociální psychologie

Zabývá se také vývojem jedince, ale zaměřuje se především na sociální determinanty uvedeného vývoje. Zkoumá dva základní okruhy problémů: jak se člověk utváří v sociálním prostoru ve společenskou bytost a jak zde sám působí. První problém je otázkou socializace člověka (vrůstání jedince do společnosti), druhý je otázkou jeho sociálního chování.

  • Psychologie osobnosti

Úkolem psychologie osobnosti je postižení lidského prožívání a chování z pohledu osobnostní struktury co nejpřiměřeněji, má určit podmínky jejího fungování a předvídat budoucí průběh.

  • ** Experimentální psychologie**

Snaží se získat nové psychologické poznatky pokusnou cestou.

Speciální psychologické disciplíny

  • Neuropsychologie

Zabývá se vzájemným vztahem mezi vlastnostmi centrální nervové soustavy a lidským prožíváním a chováním.

  • Psychopatologie

Zabývá se klasifikací, příčinami a projevy duševních onemocnění a poruch.

  • ** Patopsychologie**

Středem jejího zájmu jsou psychické průvodní jevy objevující se v období jakéhokoli životního nedostatku nebo nemoci: tělesné, psychické, sociální.

  • Psychohygiena

Studuje postupy vedoucí k udržení psychického zdraví.

Aplikované psychologické disciplíny

  • Psychologie práce – sleduje jednotlivé zákonitosti pracovní aktivity, jako jsou pracovní podmínky, pracovní výsledky, vzdělávání pracovníků, bezpečnost při práci aj.** **
  • Psychologie řízení – zaměřuje se především na problematiku lidského činitele při uskutečňování řídící činnosti, z hlediska vedoucí pracovníka a podřízeného pracovníka.** **
  • Pedagogická psychologie – je využívána při poruchách učení, chování, studijních i profesních orientací aj.** **
  • Klinická psychologie – určujte typy a příčiny konkrétní poruchy u jedince.** **
  • Soudní psychologie – tato psychologie se uplatňuje přímo v soudní praxi, a to při vypracování nejrůznějších znaleckých posudků, například příčetnosti dané osoby při trestném činu.** **
  • Psychoterapie – řeší nejrůznější problémy jedince: úzkost, deprese aj.** **
  • Poradenská psychologie – využívá se v oblasti výchovného, školního, předmanželského i manželského poradenství.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id18233 (novesluzby.cz#20718)


Přidat komentář