Tuniská manželka - svatba v Tunisku
V Tunisu je údajně nejnižší rozvodovost. Proč? V Tunisu není lehké se oženit a už vůbec ne se rozvést. Nevím, nevím kdo z evropanů by dobrovolně absolvoval peripetie namlouvání i manželského života.Co víme o Tunisku?
Tunisko je arabská země, která je velmi liberální ohledně náboženství. Převažuje však Islám a islámská kultura. Právě proto je Tunisko bezpečnou zemí bez náboženských nepokojů. Hlavním zdrojem obživy Tunisanů je zemědělství. Pěstuje se převážně pšenice, ječmen, olivy, rajčata, melouny, citrusy. Nezanedbatelný je rybolov a chov ovcí a státem podporovaná turistika. Oficiálním jazykem je arabština a francouzština, povinným vyučovacím jazykem od střední školy je angličtina.
Jak se mluví v Tunisku?
V běžné styku** Tunisané** mezi sebou mluví „tuništinu," což je jakýmsi středomořským jazykem složeným ze slov pocházejícím z více jazyků, které se v Tunisku po staletím vyskytovaly. Vedle arabštiny a francouzštiny je to španělština, hebrejština, italština, berbrejština, maltština. Tuniština je velmi složitá, proto se nepoužívá ve školství.
Jak se chovají Tunisané?
Korán praví, že se k sobě lidé všech národností a za každých okolností mají chovat slušně. Proto je stálý úsměv, slušné chování, vstřícnost a pohostinnost pro Tunisany samozřejmostí.
Jak probíhá svatba v Tunisku?
Ne náhodou je Tunisko zemí s nejnižší rozvodovostí. Pokud se chce Tunisan oženit, musí mít perspektivní zaměstnání, musí být dostatečně finančně zajištěn, a musí mít vlastní dům. Teprve tehdy se může poohlížet po vážné známosti. Pokud ji najde a náklonnost je opětována, nesmí se svou nastávající zůstat ani na okamžik o samotě. Až do svatby navštěvuje každou neděli rodinu své vyvolené a všem ženám v rodině nosí dárky - nejčastěji zlaté šperky nebo koberce. Uznejte sami, že takové namlouvání není nijak levná záležitost, proto se Tunisan snaží dobu „chození" zkrátit a oženit se co nejdřív.
Jak žijí muži v Tunisku?
Život tuniského muže je myslím od mládí dost stresující, do třiceti - pětatřiceti let se plahočí za jměním, aby ho většinu během několika dnů utratil. Svatební veselí, kterého se účastní úctyhodný počet hostů trvá 7 až 14 dnů, všechno platí ženich a povinný honosný dar nevěstě také něco stojí ... chvílemi toužím být bezstarostnou tuniskou nevěstou ...
Svatba v Tunisku
Manželský život je naopak stresující - z pohledu evropanky spíš pro manželku, i když: po svatbě žena nesmí chodit do práce, stará se o domácnost. Sama nesmí opustit dům, nechodí sama ani na nákup, buď nakoupí manžel cestou z práce nebo jdou spolu. Tunisané všeobecně milují své potomky, dopřávají jim hezké dětství, dbají na sportovní vyžití a potrpí si na co nejvyšší vzdělání svých dětí. Pravda, některé-převážně svobodné ženy pracují, většinou jako učitelky v mateřských školkách nebo tlumočnice. V tuniské školce se malé děti učí francouzsky (úřední jazyk) a základy všeobecných předmětů, které se evropské děti učí až na základní škole.
Rozvod v Tunisku? Raději ne!
Rozvod je v Tunisu opravdu výjimečná záležitost. Pro manžela je samozřejmostí, že dům včetně vybavení nechá manželce, veškeré úspory, šperky a jiné cennosti nechá manželce. Rozhoduje sice o vzdělání dětí, ale musí ho platit. Platí i veškerou lékařskou péči celé rodině. Musí se postarat o věno svých dcer a manželce platí doživotní rentu, aby mohla žít na stejné úrovni jako před rozvodem! Tuniský exmanžel odchází z domu doslova jen s tím, co má na sobě. Je tak odsouzen k věčné samotě, protože i když je rozvedený, o potřeby své rodiny se musí do smrti starat.
V České republice se prý ročně rozvádí každé druhé manželství. Možná by neškodilo vzít si příklad z tuniského modelu zákona o rodině, že?