Emoce - jak nás ovlivňují

Každý z nás oplývá určitou mírou citů. Někdo své emoce ovládá lépe, jiný se s nimi netají, a proč taky? Projevujme radost, smutek, lítost, soucit, strach, stud. Nejsme přeci roboti, kteří necítí a jen vykonávají určité činnosti.

Význam emocí

  • Mentální stav, charakterizovaný cítěním a doprovázený motorickými projevy, který se vztahuje k nějakému objektu či vnější situaci.
  • Určitý afektivní stav, který je důsledkem překážky nebo oddálení instinktivní akce.
  • Slovo emoce je odvozeno z latinského slova „motio“, pohyb, a zahrnuje v tomto smyslu všechny změny obsažené v pojmu emoce, kdežto pojem cit vyjadřuje spíše jen zážitkovou dimenzi emoce. City můžeme charakterizovat jako vzrušení naší mysli, emoce jako vzrušení organismu, ale obojí tvoří ucelenou jednotu.

Znaky emocí

  • Zážitek libosti nebo nelibosti.
  • Úroveň vzrušení, resp. zážitek napětí či uvolnění.
  • Podstata veškerých emocí je v jejich subjektivní zážitkové dimenzi. Emoce jsou především specifickými zážitky vzrušení a rozhodující je jejich zážitkový obsah. Emoce jako zážitky nám, našemu duševnímu životu dávají základní význam.
  • Podle obecné charakteristiky se každá z emocí vyznačuje tím, že je více či méně příjemná nebo nepříjemná a má svoji určitou úroveň vzrušení. Ve skutečnosti však ke každé emoci přistupuje ještě konkrétní zážitková kvalita, která činí tu kterou emoci tím, čím je a podle níž je emoce pojmenována – např. radost, smutek, hněv, stud, strach.
  • Jen několik málo emocí nemá akcent příjemného nebo nepříjemného, a to například lítost.

Charakteristika emocí

Emoce jsou komplexním jevem. Zahrnují v sobě zážitek, fyziologické změny a výchovné vzorce. Tak např. afekt vzteku je doprovázen zvyšováním krevního tlaku a zrychlováním srdečního tepu, zvyšováním hladiny adrenalinu v krvi a svalového napětí, mimovolným zaujetím bojového postoje, zatínáním pěstí, vykřikováním výhrůžek, v krajním případě fyzickým útokem proti danému objektu.

Silné emoce vedou ke změnám nejen obsahu vnímání, ale i způsobu vnímání. Silné emoce neboli afekty, činnost dezorganizují, ať už jsou příjemné, či nepříjemné.

Každá emoce má svůj protiklad, například radost – smutek, odvaha – strach, úzkost – naděje, úcta – pohrdání, nadšení – lhostejnost.

Intenzita emocí

Intenzita emocí se projevuje jednak v hloubce prožívání a jednak v síle jejich projevu, což nemusí vždy spolu korespondovat. Například hluboký smutek, žal má jen poměrně slabou expresi, jindy však obojí koresponduje. Například stav zuřivosti se projevuje navenek velmi výrazně a vnitřně tento afekt zcela zaplavuje naše vědomí.

Intenzita emocí může být stupňována, což je ne zcela jednotně vyjadřováno i pojmenováním těchto stupňů, např. obava, strach, zděšení, hrůza, zloba, hněv, vztek, zuřivost apod.

Vliv emocí na motivaci a učení

Emoce mají funkční vztah ke všem psychickým procesům, avšak v těsném vztahu jsou emoce zejména k motivaci a k učení. Vznik, trvání i uspokojení potřeb, základu motivace, je provázeno emocemi, uspokojení potřeby má vždy pozitivní emoční akcent, jako je nasycení, úleva, pocit blaha.

Emoce jsou činiteli výběru životních cílů, ale i prostředků: zatímco intelektové procesy a kognitivní činnosti vůbec se vztahují především k výběru prostředků a k orientaci ve struktuře situace, resp. jejímu modelování, konečným cílem jednání je vždy dosažení nějakého druhu uspokojení, tedy určitého emočního stavu. Člověk je spíše tvor racionalizující než racionální, neboť i posledním kritériem rozumného je koneckonců příjemné, ale nikoli jen smyslově, nýbrž i ve významu vývojově vyšších citů.

  • Vzrušení

Stav vzrušení tvoří jednu ze základních dimenzí emocí, každá emoce se vyznačuje určitou úrovní vzrušení. Pojem vzrušení se v podstatě kryje s pojmem aktivace, který vyjadřuje vícedimenzionální jev funkční způsobilosti organismu: aktivace má dimenzi psychickou a fyziologickou. Určité úrovni aktivace definované fyziologickými ukazateli odpovídá určitá úroveň emočních zážitků. Úrovně emocionálního vzrušení a aktivace organismu spolu vždy nekorespondují.

Nálady vyjadřující naše emoční ladění

Nálady mají tendenci vše zaplavit, zatopit, takže často nejsou pociťovány jen ve vztahu k našemu já, ale i k celému okolí, které pak jako by mělo tutéž náladovou kvalitu.

V náladách se slévají nepostřehnutelné vlivy okolí s vnitřními impulsy. Kontrast mezi tím, jak vypadají věci venku, a našim naladěním akcentuje náladu: tak se můžeme cítit ještě více sklíčeni, kontrastuje-li naše temná nálada se slunečním jasem dnem, jindy naopak dochází k souznění určité nálady a okolní krajiny.

  • ** Příjemné a nepříjemné zážitky**

Většina emocí se vyznačuje určitou intenzitou zážitku příjemného nebo nepříjemného. Typickým příkladem intenzivně prožívané slasti je orgasmus, typickým příkladem silně nepříjemného zážitku je například intenzivní bolest zubů, hlavy apod.

V emocionálním životě hraje velkou roli kontrast: některé pocity libosti nebo nelibosti vystupují jen proto, že jsou v kontrastu s předcházejícím stavem, např. odpočinek je velmi příjemný po velkém tělesném vyčerpání.

V emocionálním životě vystupuje velmi výrazně jev adaptace: dlouhodobé nebo neopakovatelné působení nějakého podnětu, citově výrazně akcentovaného, má tendenci oslabovat jeho citový přízvuk až k jeho úplnému zániku. Příjemnost slábne, když přestává být něčím novým, avšak nepříjemnost, kterou není možno zvládnout, vzrůstá.

Vnitřní a vnější podmínky vzniku emocí

Vnitřním zdrojem emocí jsou aktualizované potřeby, které vyjadřují porušenou vnitřní psychofyzickou rovnováhu individua, emoce doprovázejí vznik potřeb, jejich frustraci i uspokojení. Dalším vnitřním zdrojem emocí je svalová a nervová aktivita organismu, její nadbytek nebo nedostatek, přičemž obojí je pociťováno nepříjemně.

Oddělování vnitřních a vnějších podmínek vzniku emocí je ovšem poněkud umělé, protože i vnější činitelé působí jen za určitých vnitřních podmínek, např. jídlo vzbuzuje naši chuť a stává se atraktivní jen tehdy, když máme apetit nebo hlad.

Vnější podmínky emocí jsou všechny situace, které mají pro nás nějaký význam, tj. přímý nebo nepřímý vztah k našim individuálním potřebám. Každý podnět je symptomem, signálem nebo symbolem něčeho významného, vyvolává nějakou emoci. Emoce nám tak umožňují fungovat biologicky přiměřeným způsobem, signalizují nám určité významy, např. strach symbolizuje hrozbu, vztek překážku, radost zisk, smutek ztrátu aj.

Podmínky pro vznik emocí

  • Nedostatek možnosti adaptace. Emoce vznikají tehdy, když subjekt nemůže adekvátně reagovat na stimulaci, což je obvyklé v situacích, které jsou nové, náhlé, nezvyklé.
  • Nadměrná motivace. Frustrace a deprivace zvyšují stav motivace, což je doprovázeno růstem vnitřního napětí. Dalším zdrojem nadměrné motivace jsou konflikty, které jsou vlastně zvláštním případem frustrace, neboť subjekt, který se nemůže rozhodnout, zvyšuje své vnitřní napětí a frustruje se sám.
  • Stresové situace: psychická a fyzická zátěž, které vyvolávají negativní emoce.
  • Emocemi reagujeme na životně významné situace, v nichž obvykle musíme mobilizovat naše fyzické síly organismu.

Jak projevujeme emoce

Emoce projevujeme v mimice a pantomimice, tj. ve změně výrazu našeho obličeje i v držení těla. Některé naše výrazy jsou jen doprovodnými jevy nervového vzrušení, například chvění.

Zvláštními případy výraz emocí jsou smích a pláč. Obojí je spojeno s hlasovými projevy a se sekrecí slz. Smích je obvykle spojován s radostí, pláč se smutkem, ale existuje i pláč z radosti.

Třídění emocí

  • Fenomenologické východisko: city s osobnostním přízvukem (můj smutek), city s předmětným přízvukem (smutná krajina), různé modality, stavy bez obsahu
  • Podle předmětu, na nějž jsou city zaměřeny. Předmětem emoce může být cokoli (bytost, věc, děj, idea).
  • Podle původu (city tělové, smyslové, duševní, duchovní).
  • Podle účelu, konkrétně významu pro život: city stenické, aktivující, city astenické, dezaktivující, totální citové stavy (rozsah citu ve vědomí může být různý – od slabého pocitu až po vyplnění vědomí afektem).
  • Hledisko intenzity a trvání. Intenzita – pocit, emoce, afekt, vášeň. Trvání – emoční reakce, nálada, citový vztah.
  • City a pocity – hledisko jednoduchosti – komplexnosti. Pocity jsou pokládány za jednoduché, city (emoce) za komplexní zážitkové kvality.
  • Primární emoce: vystupují v raném individuálním vývoji, vyvolávají je jednoduché, nekomplikované situace, mají úzké vztahy k cílově zaměřenému chování (jednání), a vystupují proto společně s vysokým stupněm napětí.
  • Emoce, jejichž předmětem je sebehodnocení. Emoce úspěchu nebo neúspěchu, studu, hrdosti, viny, lítosti jsou specificky lidské.
  • Emoce vztahující se ke smyslovým podnětům, např. bolest, odpor, úžas, uchvácení, hnus.
  • Emoce zaměřené na jiné osoby, např. láska, nenávist, soucit, závist.
  • Esteticky hodnotící city, např. humor, pocit krásy, vznešeného, tragického.
  • Nálady, které propůjčují celému momentálnímu prožívání určité emočně akcentované zbarvení, např. určité formy úzkosti, skleslosti, rozpustilosti.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id18081 (novesluzby.cz#20719)


Přidat komentář