Euro - jeho historie a budoucnost

O vstupu do Evropské měnové unie, tedy o přijetí jednotné měny – eura, se diskutuje již od doby, kdy Česká republika vstoupila do Evropské unie. Chcete-li si udělat vlastní názor na toto téma, následující článek Vám pomůže.

Měnová unie a euro

Měnová unie představuje určitý stupeň integrace států, ve kterém je možný volný pohyb zboží, služeb, pracovních sil a kapitálu. Zejména je zde však zavedena** jednotná měna**. Tato integrace má různé výhody a nevýhody a tím pádem i odpůrce a příznivce.

Klady zavedení společné měny euro

Mezi nejdůležitější výhody, týkající se přímo obyvatel, patří snížení míry inflace, úspora nákladů souvisejících se směnou různých měn (s tím souvisí i zjednodušení účetnictví a obchodní administrativy u firem), zvýšení přílivu zahraničních investic, snížení kurzového rizika a tím pádem i větší stabilita měny. Praktický dopad by tedy nastal zejména v oblasti usnadnění zahraničního obchodu a cestování.

Zápory zavedení společné měny euro

Zavedení společné měny je velmi nepopulární krok zejména z hlediska změny. Lidé nemají rádi změny a nechce se jim zvykat si na nic nového. Proto nechtějí ani novou měnu, zejména, mají-li kladný vztah k národní měně.

Praktickým dopadem** zavedení nové měny** jsou pak vysoké transakční náklady při zavádění měny do oběhu a stahování národní měny. Dalším záporem je ztráta možnosti provádět vlastní měnovou politiku (centrální banka přestane ovlivňovat kurzy měn a úrokové sazby dané země, tuto funkci zastane Evropská centrální banka).

Historie společné měny euro

Myšlenka společné měny nevznikla až v posledních dvou desetiletích, ale je součástí dlouhodobého plánu. Poprvé se jí začala Evropská společenství zabývat již v 60. letech, kdy stanovila přechod k hospodářské a měnové unii jako budoucí cíl. Tento cíl začala společenství v průběhu let uskutečňovat, i když v důsledku různých nepříznivých podmínek nepostupoval tento přechod tak rychle, jak se původně plánovalo. Tento cíl se stal podstatným až na přelomu 80. a 90. let, kdy byl v tzv. Delorsově zprávě nastíněn vznik měnové unie.

Co je Delorsova zpráva

Tato zpráva předpokládala vznik Evropské měnové unie (dále jen EMU) ve třech etapách. Původně se počítalo s tím, že se jednotnou měnou stane ECU, což byla dříve užívaná zúčtovací evropská měnová jednotka, ale nakonec jím bylo euro. Členy se měly stát členové EU, kteří splní stanovené podmínky.

1. etapa

Tato etapa začala 1.7.1990 a skončila na konci prosince roku 1993. Jejím hlavní cílem bylo odstranit poslední překážky bránící pohybu kapitálu. Byla posílena spolupráce centrálních národních bank a byly zúženy fluktuační pásma národních měn (tzn. kurzy měn byly drženy v podobné/stejné výši).

2. etapa

V této etapě, která trvala od začátku roku 1994 do konce roku 1998, měly země plnit konvergenční kritéria (podmínky vstupu do EMU, zmíníme později) a byl vytvořen Evropský měnový institut. Do konce roku 1996 bylo nutné rozhodnout, zda většina zemí splňuje konvergenční kritéria a pokud ano, vznikla by EMU k 1.1.1997. Pokud by se tak nestalo, musí EMU vzniknout k 1.1.1999 a vstoupí pouze ty země, které je budou splňovat (i kdyby jich bylo minimum). Většina zemí však nebyla schopna tyto kritéria v roce 1996 splnit, a proto bylo podle roku 1997 vybráno 11 zemí, které chtěly vstoupit a splňovaly dané podmínky.

3. etapa - vznik Evropské měnové unie

1.1.1999 vznikla Evropská měnová unie, jejíž společnou měnou mělo být euro (odsouhlasené v roce 1998), také byly stanoveny pevné kurzy směny jednotlivých národních měn za euro. Do EMU nevstoupily k tomuto datu čtyři země, které byly tehdejšími členy EU. Jednalo se o Velkou Británii a Dánsko, kteří neprojevily zájem o vstup, dále Řecko, které nesplnilo konvergenční kritéria a Švédsko, které odmítlo přijmout měnu z politických důvodů.

První fáze třetí etapy zavádění eura

V této fázi (1.1.1999-31.12.2001) začala fungovat Evropská centrální banka (sídlící ve Frankfurtu), která má za úkol provádět společnou monetární politiku. Euro začalo být používáno nepovinně jako bezhotovostní měna a začaly se připravovat bankovky a mince.

Druhá fáze třetí etapy zavádění eura

1.1.2002 bylo euro zavedeno do oběhu a národní měny začaly být stahovány. Do 28.2.2002 platily i národní měny (některé země toto období zkrátily, Německo jej zrušilo úplně) a v hotovostním styku bylo tedy možné používat obojí. V bezhotovostním styku již bylo možné použít jen euro. Národní měny daných zemí oficiálně zanikly na konci února a začalo se zde používat pouze euro.

Bankovky a mince euro

Jistě jste již viděli nějaké mince a bankovky euro. Zajímavostí je, že každá mince má „evropskou" stranu, na které je nominální hodnota mince a „národní" stranu, na které je věc či osoba, symbolizující danou zemi. Na bankovkách jsou zobrazeny různé oblouky či mosty, které jsou však fiktivní a v realitě je nikde nenajdete. Okna a oblouky symbolizují ducha otevřenosti a spolupráce v Evropě a mosty jsou metaforou pro komunikaci mezi národy a mezi Evropou a zbytkem světa.

Konvergenční kritéria

Aby mohla země vstoupit do EMU, musí být členem EU a splnit konvergenční kritéria. Těmi jsou 3 měnová a 2 fiskální. Mezi měnová patří kritérium cenové stability (inflace může být maximálně o 1,5 % vyšší, než inflace tří cenově nejstabilnějších zemí), kritérium konvergence úrokových sazeb (nominální úroková sazby nesmí překročit o více než 2 % úrokovou sazbu tří cenově nejstabilnějších zemí) a kritérium měnových kurzů (kurz se musí pohybovat ve stanoveném fluktuačním pásmu). Mezi fiskální pak patří kritérium deficitu veřejných financí (schodek maximálně 3 % HDP) a kritérium veřejného zadlužení (poměr zadlužení k HDP nesmí překročit 60 %).

Jaké země jsou členy EMU

Jaké země jsou tedy členy EMU? Prvními jedenácti členy byly Belgie, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko a Španělsko. 1.1.2001 stihlo vstoupit a přijmou euro v plánovaném období ještě Řecko. Další přistoupivší zemí bylo v roce 2007 Slovinsko, které bylo první zemí z 10 přistupující do EU v roce 2004. V roce 2008 jej následoval Kypr a Malta a poslední vstupující zemí bylo v roce 2009 Slovensko. V současnosti má tedy EMU 16 členů. Euro však používají i jiné země, které nemají své vlastní měny, mezi ně patří např. San Marino, Monako, Vatikán, Černá hora, Kosovo a Andorra.

ČR a euro

Česká republika se zavázala, že přijme euro tím, že vstoupila do EU. Do EMU přistoupí až bude schopna plnit daná konvergenční kritéria (v současné době se mluví o roku 2016 či 2017). Mnoho obyvatel se bojí, že po zavedení eura stoupnou ceny. To by se však stát nemělo, jelikož ceny budou přepočítány fixním kurzem a určitou dobu budou uváděny jak ceny v eurech tak v Kč. Stejně tak se nezvýší platy. Právě euro by však mělo pomoci k dosahování vyšší úrovně naší republiky a jeho přijmutí bude znakem stabilní a důvěryhodné ekonomiky.

Právní prohlášení: Obsah internetového magazínu i jednotlivé jejich prvky jsou právně chráněny. Jakékoli užití spočívající v kopírování a/nebo napodobování obsahu a/nebo prvku tohoto internetového magazínu bez výslovného souhlasu provozovatele internetového magazínu je protiprávní, porušující práva společnosti k autorskému dílu a databázi a zakládající nekalosoutěžní jednání. Neoprávněným užitím obsahu a/nebo prvku interntového magazínu může dojít též k naplnění skutkové podstaty trestného činu porušení předpisů o pravidlech hospodářské soutěže dle § 248 trestního zákoníku a/nebo trestného činu porušení autorského práva, práv souvisejících s právem autorským a práv k databázi dle § 270 trestního zákoníku, za jejichž spáchání může být uložen trest zákazu činnosti, propadnutí věci nebo jiné majetkové hodnoty nebo trest odnětí svobody. Pokud máte o užití obsahu a/nebo prvku internetového magazínu zájem, kontaktujte redakci internetového magazínu. id16721 (novesluzby.cz#20289)


Přidat komentář